Osobnost Maxe Dvořáka
Mgr. Šárka Tichavská | 19.1.2011
Dějiny umění byly až do 19. století odkázány na práci dějepisců nebo historiků literatury a na umělecká díla se dosud nazíralo jako na pouhou „ilustraci“. Na počátku 20. století docházelo k zásadním změnám, tehdy se dějiny umění určitěji formovaly jako obor, jež je schopen podat o minulosti srozumitelnou a pravdivou výpověď. K „emancipaci“ docházelo postupně, přičiněním německého estetika a teoretika Johana Joachima von Winckelmanna (1717 – 1768) považovaného za zakladatele moderní archeologie a otce dějin umění. Podle jeho teorie bylo za nepřekonatelný vrchol považováno řecké umění, po němž následoval úpadek. Toto tvrzení se stalo ve 20. století nepřípustným a období, která Winckelmann považoval za úpadková jako byla umění barbarů tedy středověk nebo umění barokní jsou především díky vídeňské škole dějin umění a profesorovi Maxi Dvořákovi dnes již nahlížena zcela jinak.